Celoroční zprůplavnění legendární severozápadní plavby se již stalo skutečností a možnost využití této obchodní cesty začaly okamžitě využívat mnohé lodní společnosti, které převážejí zboží zejména mezi východním pobřeží USA a východní Asií. Do této doby byla jediná možnost ("jediná" ve smyslu přípustné doby přepravy) cesta skrze Panamský průplav. Ten tvoří pomyslnou ekonomickou tepnu této latinskoamerické země. Kanálem ročně propluje přes 5% veškerého světového zboží a vybírání mýtného je hlavním zdrojem panamského státního příjmu. Ovšem severozápadní cesta nyní zkrátila cestu mezi New Yorkem a Tokyem o celých 7000km, což vychází přibližně o 12 dní. Urychlení dopravy o necelé dva týdny je při současném hektickém způsobu života velmi signifikantní. Není tedy divu, že panamská vláda okamžitě reaguje projektem rozšíření kanálu, který by pojal mnohem více lodí a alespoň by tuto cestu zpohodlnil. Bohužel veškeré okolnosti hrají proti Panamě. Severozápadní plavba se nachází v neutrálním území a tudíž dopravci nejsou nuceni platit žádné mýtné, navíc hrozba plujících zbytků ledovců je s každým dalším stupněm globálního oteplování menší a o časových úsporách jsem se již zmiňoval. Co tedy Panamě zbývá? Zatím se zdá, že jediná šance udržet si alespoň část lodní dopravy se skrývá v zatraktivnění tohoto průplavu a případném snížení cen. Koneckonců trh se nechová jako žádný dobrák a většinou za prospěch někoho musí jiný zaplatit svou újmou. Pokud se jedná o lodní dopravu, pak ze severozápadní plavby bude profitovat celý vyspělý západní svět a negativní dopad pocítí nejspíše jen Panama.
Co se však týče druhého "pokladu", není situace nikterak jednoduchá. Stačí pouhý pohled na globus doma v obýváku a vidíte jasné hlavní hráče tohoto závodu. USA, Kanada, Dánsko, Norsko a hlavně Rusko. Posledně jmenovaná velmoc zabírá téměř polovinu obvodu této atraktivní oblasti, a proto je Rusko nejaktivnějším, a vlastně i nejagresivnějším aktérem. Není to tak dávno, kdy jsme byli svědky prvního ponoru na dno severního pólu, jehož účelem však nebyl průzkum fauny a flory pod hladinou Severního ledového oceánu, ani další výzva lidstva, ale pokus o zabrání kontinentálního šelfu, aby Rusko mohlo kontrolovat téměř veškerou těžbu ropy pod Arktidou.
Hlavní spory teprve nastanou. Ruská ponorka pomyslně zabrala toto území zapíchnutím vlajky na dně oceánu pod severním pólem, leč uznání tohoto aktu Spojenými Národy (UN) zřejmě nedosáhne. Období středověku, kdy bylo možné přijít na první kopec a prohlásit ho za "svůj" má lidstvo už dávno za sebou a doufejme, že i tentokrát zvolí cestu diplomatickou spíše než válečnou. Zájem všech zemí je zřetelný, jelikož množství ropy se odhaduje podobně jako množství ropy vyskytující se na Blízkém východě. V současné době ruský ropný gigant Gazprom soustředí veškeré své aktivity na sever země, kde buduje ropovody pro budoucí využití. V případě, že se Rusku podaří ovládnout většinu tohoto ropného bohatství, můžeme očekávat multiplikaci současných rozdílů v životní úrovni ruských občanů, z nichž ti bohatší budou patřit mezi nejbohatší lidi na zemi, už z důvodu, že zásoby Blízkého východu pomalu, ale jistě docházejí.
Navíc představa monopolního postavení Ruska v ropných zásobách představuje nejčernější noční můry snad všech ekonomicky smýšlejících obyvatel západu. Jasný příklad Rusko předvedlo nedávno, kdy dočasným přerušením dodávek na Ukrajinu dohnala tuto ohromnou zemi k platbám mnohem vyšších cen. Je snad jasné, že by odněkud měla přijít reakce na chování ruského Gazpromu. Tuto reakci nemůžeme čekat od dvou nejmenších zemí figurujících v novodobé "(černo)zlaté" horečce, ať už z důvodu malé rozlohy, či pouze v zásadě zůstat neutrální. Na druhou stranu USA i Kanada naštěstí nehodlají pustit tak velikou příležitost svému soupeři. Rusko dokládá oprávnění k zabrání Lomonosova šelfu geologickým propojením Sibiře s daným podmořským územím. Po bližším přezkoumání se však zjišťuje, že podobný argument mohou použít stejně tak USA i Kanada. Proto se očekává s největší pravděpodobností řešení dohodou a rozdělením území v proporcionálních částech. Pro Evropu se však tímto hrozba ruského ropného monopolu nijak neřeší.
Celkově vzato z pohledu ryze ekonomického (a ten ekologický ryze pomíjeje) znamená zprůplavnění Severozápadní plavby díky tání arktických ledovců velké celosvětové hospodářské změny a každopádně dlouhá diplomatická vyjednávání mezi světovými velmocemi, jejichž zájem je více než dost jasný.
Blog | Michal Horný